Vertikální větrné tunely (označované též jako vzdušné tunely) jsou obecným označením pro stroje, ve kterých se určitou rychlostí pohybuje vzduch. Tyto tunely mohou sloužit k výzkumu aerodynamiky, jako trenažéry pro parašutisty, nebo jako rekreační zábava pro lidi, toužící po adrenalinu.
Létání ve větrném tunelu je nejbezpečnější variantou, jak zažít stejný pocit, jako při seskoku s padákem. Historie těchto tunelů sahá až ke konci 19. století, kdy se začaly využívat vertikální pokusné větrné tunely pro praktické zkoušky modelů letadel, jejich křídel a jednotlivých částí.
Horizontální aerodynamické tunely již nebyly pro testování dostatečné, a tak byl pro reálnější výzkum sestrojen vertikální větrný tunel. Jak probíhaly zkoušky ve větrném tunelu v daleké historii se můžete podívat na následujícím videu, které zobrazuje Wright-Pattersonův test rotace:
Přelomovým okamžikem pak byl první let člověka ve vertikálním vzdušném tunely. Tím byl Jack Tiffany roku 1964 na stroji Wright Patterson Air Force Base. Jak později sám uvádí v rozhovorech, přípravy na tento let byly neskutečné. Fyzickou přípravu musel absolvovat měsíce před prvním letem.
Vůbec první rekreační, resp. komerční vzdušný tunel byl později vyvinut kanadskou společností Aerodium ve městě Quebec. Byl vynalezen a následně patentován pod názvem „Levitationarium“ v roce 1979. Již v roce 1981 se začíná se stavbou dalších větrných tunelů v Las Vegas a Tennessee.
Oba tyto projekty byly také o rok později dokončely, Las Vegas jako první, centrum v Tennessee krátce po něm. Stávají se tak jednimi z prvních letových center, kde je možné vyzkoušet si (i bez předchozíchc zkušeností či speciálního výcviku) létání a volný pád ve větrném tunelu. Rozšíření této zábavy na sebe nedalo dlouho čekat a v roce 1990 se začínají stavět tunely také v Japonsku. Ve stejném roce je v USA pořádána první Indoor skydiving soutěž, kterou vyhrává letec John Suiter.
V následujících letech se vnitřní létání v tunelech rozšířilo do dalších zemí, vybudováno bylo obří centrum v Singapuru a začala se stavět také centra v Evropě. Jedním z velkých mezníků pro rozšření všeobecného povědomí o větrných tunelech se stal rok 2006. Při závěrečném ceremoniálu Zimních olympijských her v Turíně byl totiž představen vzdučný tunel „Wind Machine“. Tento obří stroj byl postaven odborníky z Kanady a Lotyšska výhradně za účelem slavnostního zakončení olympijských her. Mnoho lidí se do této doby nesetkalo s možností, že by lidé na veřejném vystoupení „létali“ bez pomoci lan či kladky. Jednalo se tak o první veřejné představení větrného tunelu v tomto rozsahu.
V dnešní době existují desítky větrných tunelů po celém světě, které slouží pro více využití. Některé tunely jsou spíše rekreační a slouží jako zážitek a některé jsou specializované pro sportovní indoor skydiving. Některé také zůstávají zaměřené na výcvik vojáků, parašutistů nebo pro zkoušky materiálů v rámci automobilového a leteckého průmyslu.
V posledních letech bylo pořádáno množství přehlídek a soutěží, které prezentují létání ve větrných tunelech. Pokud byste měli 23.—24. ledna 2015 cestu přes Španělsko, můžete se zůčastnit Indoor skydiving her, na kterých se představují čtyřčlenné týmy. V průběhu setkání je také možnost zalétat si s profesiálními letci či diskutovat s odborníky na volný pád. O měsíc později je v Severní Karolině pořádáno Mistrovství světa v indoor skydivingu, kde se jako každý rok sejdou ti nejlepší letci na světě. Pro vítěze jsou připraveny ceny v řádech několik stovek dolarů. K účasti je potřeba se dopředu registrovat formulářem na webových stránkách, zaplatit registrační poplatek a pak už hurá do Ameriky.
